Jakýsi základ hasičského sboru lze hledat již ve starověkém Římě. Tamní hasičský sbor se skládal z asi 500 otroků. Poté byla požárnická odbornost zapomenuta a v případě požárů se hašení účastnili všichni obyvatelé měst. Avšak také vznikala nová protipožární opatření, jedním z nevýznamnějších bylo oddělení kuchyně od hlavní části stavby. Teprve na začátku 19. století se začaly opět formovat požární sbory, avšak na principu dobrovolnosti. Na činnost těchto sborů navazují právě Dobrovolné Jednotky požární ochrany.

     Hasič (od roku 1953 do roku 1989 oficiální terminologií požárník) je označení pro příslušníka profesionálního hasičského záchranného sboru anebo příslušníka jednotky sboru dobrovolných hasičů (JSDH). Označení hasič se však vžilo i pro členy sboru dobrovolných hasičů (SDH), jejichž členové se věnují především spolkové činnosti, pořádání akcí, požárnímu sportu a práci s mládeží.

     JSDH a SDH jsou dvě rozdílné organizace, které spolu mohou spolupracovat na základě sborové činnosti anebo nezávisle na sobě. Na řešení mimořádných událostí se podílí HZS a JSDH.

     Množný výraz hasiči je zjednodušené pojmenování pro všechny jednotky požární ochrany (tzv. JPO) a jejich členy, zaměstnance nebo příslušníky. Hasiči vykonávající službu jako své hlavní povolání, se nazývají profesionální. Hasiči kteří vykonávají službu jako své vedlejší povolání nebo zcela dobrovolně, se nazývají dobrovolní hasiči. Občas se lze také setkat s výrazem poloprofesionální.

     Kromě hašení požárů zasahují hasiči také při dopravních nehodách, úniku nebezpečných látek, v případě povodní, jiných živelních pohrom, ekologických haváriích, technické pomoci a jiných mimořádných událostech jako například ochrana obyvatelstva (krizové řízení, evakuace, zajištění náhradního ubytování, dekontaminace atd.). Mimo to se hasiči věnují prevenci na úseku požární ochrany, např. požární ochrana staveb nebo v rámci spolupráce s Ministerstvem školství zvyšují povědomí o ochraně člověka při mimořádných událostech.

zdroj: Wikipedie